...Japonci zajatcům neposkytovali lékařskou péči, takže americký zdravotnický personál se staral o nemocné a zraněné s minimálním nebo žádným zásobováním. Část pochodu smrti se odehrávala ve vlacích, v dusných, brutálně rozpálených kovových vagonech. Do každého z nevětraných skříňových vagonů bylo natlačeno nejméně 100 vězňů. Vlaky neměly žádné hygienické zařízení a nemoci si na vězních nadále vybíraly těžkou daň. Štábní seržant Alf Larson později vzpomínal: “Vlak se skládal ze šesti nebo sedmi skříňových vagonů z první světové války. ... Nacpali nás do vagónů jako sardinky, tak těsně, že se nedalo sedět. Pak zavřeli dveře. Když jste omdleli, nemohli jste spadnout. Když se někomu chtělo na záchod, tak si musel ulevit přímo tam, kde byl."
Mezi spojeneckými vojáky se Homma stal známým jako Bestie z Bataanu.
Zdroje uvádějí, že během pochodu zahynulo 5 000 až 18 000 Filipínců a 500 až 650 Američanů.
Přibližně 10 000-12 000 mužů však nakonec z pochodu uprchlo a vytvořilo v horách partyzánské jednotky, které vedly s japonskými okupanty záškodnickou válku.
Celková vzdálenost pochodu z Mariveles do San Fernanda a z Capasu do tábora O'Donnell je podle různých zdrojů udávána v rozmezí 97 až 112 km. Pochod smrti byl později vyhodnocen vojenskou komisí Spojenců jako válečný zločin Japonců.
Navzdory japonskému vítězství v bitvě o Bataan vedly zhoršující se vztahy mezi Hommou a náčelníkem generálního štábu japonské císařské armády Hadžimem Sugijamou krátce po pádu Corregidoru k Hommově odvolání z velení a on zůstal velitelem 14. armády pouze podle jména.
V březnu 1942 MacArthur s rodinou a štábem opustil nedaleký ostrov Corregidor a uprchl do Austrálie, kde se stal vrchním velitelem jihozápadní tichomořské oblasti. Po svém příjezdu MacArthur pronesl projev, v němž slíbil, že se na Filipíny vrátí. Po více než dvou letech bojů tento slib splnil.
Japonské ozbrojené síly na Filipínách dostaly z Tokia rozkaz ke kapitulaci 15. srpna 1945, po svržení atomových bomb na Japonsko a po invazi sovětských vojsk do Mandžuska.
V té době byl Homma v důchodu a žil v Japonsku v ústraní. Císařské generální velitelství považovalo Hommu ve válce za nedostatečně agresivního a v míru za příliš shovívavého k filipínskému lidu a v srpnu 1943 byl donucen odejít do výslužby.
Po kapitulaci Japonska v polovině září 1945 americké okupační úřady Hommu zatkly a vydaly na Filipíny, kde byl v Manile souzen americkým tribunálem ve 48 bodech obžaloby z porušení mezinárodních válečných pravidel v souvislosti se zvěrstvy spáchanými jednotkami pod jeho velením během Bataanského pochodu smrti.
Odpovědnost za výběr místa, obhajoby, obžaloby, poroty a pravidel dokazování v procesu měl generál Douglas MacArthur, muž, kterého Homma porazil na bitevním poli.
Během své obhajoby Homma prohlásil, že byl natolik zaujat plány na útok na Corregidor, že zapomněl na zacházení s vězni a domníval se, že jeho důstojníci tuto záležitost řádně řeší. Tvrdil, že se o krutostech dozvěděl až po válce, ačkoli jeho velitelství bylo od trasy pochodu vzdáleno pouhých 150 metrů. Homma u soudu uvedl: „O těchto zločinech jsem se poprvé dozvěděl až u soudu a stydím se za to, že se tato zvěrstva stala.“
11. února 1946 byl Homma uznán vinným ve všech bodech obžaloby a odsouzen k trestu smrti. Původně měl být Masaharu Homma oběšen, ale na žádost své druhé manželky Fudžiko byl popraven zastřelením. Hommova manželka navštívila Douglase MacArthura, aby naléhala na pečlivé přezkoumání manželova případu, ale MacArthur rozsudek tribunálu potvrdil. Když byl Masaharu Homma 3. dubna 1946 v Los Baños na Filipínách popraven americkými jednotkami zastřelením, bylo mu 58 let.
Generál Douglas MacArthur ve své zprávě o případu napsal:
„Pokud si tento obžalovaný nezaslouží svůj rozsudek, pak si ho nezasloužil nikdo v dějinách soudnictví. Nemůže být většího, odpornějšího nebo nebezpečnějšího zločinu než je masové ničení bezmocných mužů neschopných dále přispívat k válečnému úsilí pod záminkou vojenské autority nebo vojenské nutnosti. Selhání právního procesu při trestání takovýchto zločinných zrůdností by ohrozilo samotnou strukturu světové společnosti.“
Hommova žena Fudžiko řekla: „Jsem svému muži vděčná a chci, aby si moje dcera vzala muže, jako je on. Chci svého syna naučit, aby byl mužem jako jeho otec a aby byl loajálním japonským občanem.“
Upozornění: Všechny níže uvedené názory a komentáře jsou od členů veřejnosti a neodrážejí názory kanálu World History.
Neakceptujeme propagaci násilí nebo nenávisti vůči jednotlivcům nebo skupinám na základě atributů, jako jsou: rasa, národnost, náboženství, pohlaví, sexuální orientace. World History má právo zkontrolovat komentáře a smazat je, pokud jsou považovány za nevhodné.
► KLIKNĚTE na tlačítko ODEBÍRAT pro další zajímavá videa: https://www.youtube.com/channel/UCMkZyKwX-pLboRxgOeJUNCQ/?sub_confirmation=1
#ww2
#historie
#dejiny
#pacifik
#vojna