Malá Eliška se připravuje postupně na to co bude její denní chleba po zbytek života. Musí nejen umět se psy, vědět jak zvládat jakékoliv prostředí, orientovat se v sociální komunikaci s okolím za všech okolností.. ale také musí umět spolehlivě plnit povely a základní spolupráci. A kde jinde bude nejčastěji než v lese. Takže se můžete mrknout, jak si Elišku tvarujeme a učíme dle sebe a svých potřeb. Elča má 4 měsíce a to je věk, kdy už štěně musí ovládat alespoň nějaké základy.. a ne nestačí že jí to jde doma v obýváku. Jako vždy si učíme psa na klidnou spolupráci, nepotřebujeme zbrklé přemotivované roboticky pracující zvířátko které myslí jen na to jak něco získat. Totéž komunikace z mé strany - klidná, bez přehnaného afektu. Brzy bude Eliška tyto a jiné věci zvládat na slušné úrovni ale není důvod to uspěchat. Video nemá za cíl ukazovat líbivou show s perfektním časováním a robotickou automatizací psa. Jen to co vyhovuje nám samotným v životě se smečkou 8mi psů.
U videa s Eliškou, procvičujíc si povely, se jistá paní pohoršovala že štěňátko není dost radostné a že bych se měl inspirovat pozitivním podmiňováním žrádlem, protože je to labrador a ten je žravý a není to bull.
Vysvětlím proč to tak neděláme, ale souběžně nikomu neříkám, že to tak musí dělat.
Prvně, sami jsme si prošli tím, že Kimka byla takto vedena - odměny žrádlem. Plnila povely dřív než je člověk vyslovil - působivé. Postupně se jí myšlení smrsklo jen na zájem o žrádlo a co pro to musí udělat. Totéž Bou, akorát hračka. Sekal povely jak divý, s vidinou hračky. Úplně vymytý mozek, závislost jak na heroinu, ale trenérsky vděčná podívaná..
Pak jsme si řekli, že nestojíme o tuto formu manipulativního tréninku a vytváření a posilování silných závislostí u psa. Kdo nás sleduje to víceméně ví.
Takže jsme šli cestou přirozené komunikace a i přirozené spolupráce. Výhodou je, že pes funguje vždy stejně a nečeká za to nic. Nevýhodou je, že se hůře manipuluje s tím jak přesně bude provádét tělocvik - není k tomu aby se tak snažil vyhovět a dělal cirkusovou drezúru motivován odměnou. Nicméně pro práci kterou děláme se svými psy je to mnohem vhodnější model. I kdyby se psům nechtělo nijak valně, vždy povel splní, takže mohou lítat na volno v lese, plnit úkoly při práci s cizími psy a je na ně spoleh.
U Elišky jsme si hned v druhém týdnu co byla doma všimli její "vyčůranosti" .. na povel nadšeně přiběhla, zkontrolovala jestli máš něco v ruce a když ne odfrkla si a už jí to nezajímalo.. a postupně začala na přivolání kašlat, protože to pro ni nebylo výhodné. Totéž ten nadšeně pozitivní přístup, baví jí to jednou dvakrát a pak už ne. (Pozornější si toho všimnou ve videu se Zuzkou, že potřetí už ztrácí zájem). Jenže takto to nelze, aby si jeden z osmi psů vybíral kdy se mu hodí nebo vyplatí poslouchat. U Elči vidíme velkou podobnost s Kimi - za žrádlo cokoliv, bez žrádla mi dejte pokoj. A to je něco co znova jako chybu neuděláme.. proto je Eliška trénována tak aby věděla, že základní povely se MUSÍ udělat i kdyby trakaře padaly. I kdyby se jí nechtělo nebo měla blbej den. Splníš a jsi šikovná, nesplníš, tak znovu důsledně a neustoupím. Elča, bude brzy brát tuto poslušnost jako samozřejmost, přirozenost a bude to dělat s energií sobě vlastní a aktivně. Byť to není tak líbivé na oko, za ty roky dobře víme, že až si projde po pár týdnech touto fází, kdy je pro ni kapku otrava ta "nevýhodná" spolupráce tak na ni bude naprostý spoleh a Elča bude mít velmi pevný vztah s námi a ve smečce bude přínosem a plnohodnotným členem. Po letech zkušeností víme dobře co je pro nás v našem životě se psy priorita jak s tím pracovat. Ať už se to někomu líbí nebo ne, dokonce i to jak pracovat s určitou povahou psa aby se nám to v roce věku krásně vrátilo a zúročilo.