Na počátku příběhu stojí vyprávění dnes už nežijící staré dámy, která se při pátrání po svých předcích dopracovala díky snaživému studentovi až do 13. století, k dávné tvrzi svých předků. Sama by asi nic nevypátrala, špatně chodila. A byla prý opravdu překvapena. To nečekala. Jak vypadala tvrz a co se zde mohlo odehrávat, kdo ví. Nezbyl tu po ní totiž ani kámen na kameni, jen jedna jediná záhadná věta se odkudsi vynořila a poodhalila okénko do hlubin věků. A proto, nebylo by škoda nechat vše upadnout v zapomnění a hlavně, proč bychom neměli staré dámě věřit?