...V Majdanku Lächert často vodila vězeňkyně do umývárny, kde pracoval mužský personál. Po koupeli se ženám dezinfikovala ochlupená místa a mnohé z nich se této proceduře snažily vyhnout. Lächert bila ty ženy, které přistihla při pokusu vyhnout se této dezinfekci, a smála se, když je kápo, před kterého byly předvedeny, poléval dekontaminační látkou.
Při jedné příležitosti, když si Lächert všimla dvou mladých Řekyní při mytí záchodů, shodila obě dovnitř a smála se, jak se ve výkalech topí a polykají je.
Jiná pamětnice holokaustu svědčila o tom, jak židovské ženy během dne sháněly chléb nebo ho kupovaly od ostatních vězeňkyň a schovávaly si ho na později. Lächert jim ho pak brala.
Chovala se špatně i k mužským vězňům. Jednou byla Lächert spatřena, jak bije jednoho z táborových vězňů bičem, který byl zakončen železnou koulí a kope do něj svými ocelovými holínkami, až byl celý od krve a už vůbec nevypadal jako člověk.
Kvůli těhotenství opustila Lächert tábor v srpnu nebo září 1943 a její třetí dítě, které zemřelo krátce po porodu, se narodilo v dubnu 1944. Během poválečných výslechů odmítla uvést jméno otce dítěte, řekla pouze, že to byl příslušník SS z Lublinu, který byl od tábora vzdálen pouhých 25 km.
Po porodu syna v dubnu 1944 skončila v Osvětimi-Březince a v Rajsku - pobočném táboře Osvětimi, kde byly ženy přiděleny do dvou pracovních komand - zahradnictví a zemědělství.
V Rajsku byla Lächert známá tím, že si domů vodila příslušníky SS a kvůli těmto návštěvám zanedbávala své základní pracovní povinnosti a narušovala denní řád vězeňkyň, které mnohdy musely čekat dvě až tři hodiny na apel. Její špatné chování k vězeňkyním pokračovalo i zde, ale byla méně krutá.
Lächert opustila Osvětim v lednu 1945, když se sovětská vojska přiblížila ke komplexu osvětimských koncentračních táborů a SS zahájily evakuaci Osvětimi a jejích pobočných táborů. Tyto nucené pochody vězňů koncentračních táborů se staly známé jako pochody smrti. Vězni museli pochodovat dlouhé vzdálenosti pod dozorem a v extrémně drsných podmínkách.
Od ledna 1945 pracovala Lächert v tranzitním táboře Bolzano v Itálii, kde zůstala až do uzavření tábora v dubnu 1945.
Po skončení války Lächert konečně dostihla spravedlnost, když byla souzena v osvětimském procesu, který začal 24. listopadu 1947 a trval jeden měsíc.
22. prosince 1947 odsoudil polský Nejvyšší národní soud v Krakově Hildegard Lächert, matku dvou dětí, k 15 letům vězení. Na základě amnestie však byla Lächert v prosinci 1956 z vězení propuštěna.
Od západoněmecké vlády dokonce obdržela 6 000 německých marek jako údajná válečná zajatkyně. Po propuštění Lächert krátce spolupracovala se CIA a BND - německou zpravodajskou službou, která v té době běžně prováděla rozhovory s nacistickými válečnými zločinci propuštěnými z věznic ve východní Evropě, ale protože byla rychle označena za nepotřebnou, její spolupráce s těmito agenturami skončila již po pár měsících.
V srpnu 1973 ji její temná minulost znovu dostihla, když ji v souvislosti s nadcházejícím třetím majdanským procesem zatkly západoněmecké orgány a vyslýchaly ji ohledně její minulosti v Majdanku. Lächert byla propuštěna, ale v červnu 1979 byla znovu zatčena jako podezřelá a postavena před soud. V témže roce byla Lächert pravicovou skupinou navržena na kandidátku do Evropského parlamentu.
Jeden z jejích právníků, Ludwig Bock, dokonce argumentoval, že neexistuje žádný důkaz o tom, že by v období nacismu zemřelo více než 100 000 Židů, a vyslovil domněnku, že Hitler neprováděl politiku vyhlazování Židů a že plynové komory nalezené v táborech mohly být pouhými prádelnami, případně je dokonce vybudovaly okupační jednotky po kapitulaci Německa.
Dokonce vyzval k zatčení jedné svědkyně, protože vypověděla, že na rozkaz nacistů nesla na Majdanek kanystr s jedovatým plynem.
Ačkoli prokuratura požadovala pro Lächert doživotní trest, nakonec ji soud za účast na selekcích do plynové komory, týrání vězňů a spoluúčast na vraždách 1196 lidí odsoudil pouze ke 12 letům vězení. Tento trest si však Lächert nikdy nemusela odpykat, protože její věznění v Polsku a doba, kterou strávila ve vazbě při čekání na soud, jí byly započteny jako vykonání trestu.
Zbytek života dožila jako svobodná žena a zemřela 14. dubna 1995 v Berlíně ve věku 75 let.
Upozornění: Všechny níže uvedené názory a komentáře jsou od členů veřejnosti a neodrážejí názory kanálu World History.
Neakceptujeme propagaci násilí nebo nenávisti vůči jednotlivcům nebo skupinám na základě atributů, jako jsou: rasa, národnost, náboženství, pohlaví, sexuální orientace. World History má právo zkontrolovat komentáře a smazat je, pokud jsou považovány za nevhodné.
► KLIKNĚTE na tlačítko ODEBÍRAT pro další zajímavá videa: https://www.youtube.com/channel/UCMkZyKwX-pLboRxgOeJUNCQ/?sub_confirmation=1
#historie
#dejiny
#ww2
#worldwar2
#holokaust
#holocaust