..Cíle byly pečlivě vybírány a první osobou, kterou vězni usmrtili, byl zástupce velitele Sobiboru Johann Niemann, který byl toho dne nejvýše postaveným důstojníkem SS ve službě.
V táboře zůstalo přibližně 600 vězňů a ti, kteří znali plán, zahájili 14. října 1943 v 16 hodin vzpouru. Niemanna zabil sovětský válečný zajatec Alexandr Šubajev, který mu zaťal sekeru do týla a rozštípl mu lebku. Byl na místě mrtev.
V 16:15 si přišel do ševcovské dílny pro svou objednávku SS-Oberscharführer Siegfried Graetschus, Němec pověřený vedením ukrajinských dozorců z tábora Trawniki. Zatímco jeden z vězňů držel nacistovu nohu v pevném sevření a předstíral, že mu chce natáhnout boty, Simjon Rosenfeld a jeho spoluvězeň Arkadij Vajspapir vyklouzli ze zadní místnosti a sekerou rozštípli nacistovi lebku. Pak vstoupil jeho zástupce, ukrajinský dozorce Rai Klatt, který chtěl přivolat svého šéfa k telefonu. I on byl napaden a zabit.
Hodinu po zahájení povstání bylo povstalci zabito celkem 11 důstojníků SS.
Pak zavládl chaos. Vězni museli utéct přelezením plotu z ostnatého drátu nebo útěkem hlavní branou přes minové pole pod palbou těžkých kulometů.
Někteří šlápli na minu. Někteří to vzdali a o útěk se ani nepokusili. Simjon Rosenfeld uprchl. Později vzpomínal: „Nebál jsem se, protože jsem neměl čas myslet na strach. Myslel jsem jen na život.“
Toho dne se podařilo z vyhlazovacího tábora uprchnout asi 300 vězňů. Přibližně 100 jich bylo chyceno během zátahu, který následoval po povstání. Asi 50 vězňů však ze Sobiboru uniklo a válku přežilo.
Po povstání na příkaz Heinricha Himmlera dozorci SS a muži vycvičení v Trawnikách postříleli zbývající vězně, srovnali vyhlazovací část tábora se zemí, zakopali všechny důkazy a vysadili stromy, aby okolí zamaskovali.
Mezi těmi, kteří nebyli dopadeni, byl také Simjon Rosenfeld. S malou skupinou lidí, mezi nimiž byli bývalí vězni Sobiboru a Židé, kteří unikli německým vražedným operacím, se jedenáct měsíců skrýval v lese. Koncem července 1944, devět měsíců po povstání, osvobodila Rudá armáda město Chelm, které se nacházelo asi 50 km od Sobiboru. V okolí byl sovětskými vojáky o dva měsíce později nalezen Rosenfeld, který krátce poté požádal sovětské velení, aby ho poslalo na frontu. Sověti však pochybovali, zda skutečně prožil dva roky v zajetí. Po pečlivém prověření sovětskou kontrarozvědkou Směrš byl Simjon Rosenfeld poslán bojovat za 1. běloruský front. Zúčastnil se přechodu přes Vislu a během bitvy o město Poznaň v zimě 1944-1945 byl Simjon těžce zraněn. Jen o vlásek unikl amputaci končetiny, když mu mladý židovský medik poradil, aby operaci odmítl.
Po propuštění z nemocnice byl Rosenfeld uznán za boje neschopného a byl poslán do Berlína jako velitel jednotky střežící armádní zásoby potravin. Tam se dočkal konce války. Na sloup Reichstagu - německého parlamentu - vyškrábal následující nápis: „Baranovičy-Sobibor-Berlín“. V roce 1945 byl Rosenfeld vyznamenán medailemi za bojové zásluhy a za statečnost a vrátil se na Ukrajinu, do svého rodiště, Ternivky. Tam zjistil, že celou jeho rodinu Němci koncem května 1942 postříleli. Když se dozvěděl, že jeho strýc ještě žije v nedalekém městě, vydal se tam. 15. ledna 1946 se Simjon oženil s Jevgenijí, dcerou svého strýce. Usadili se v ukrajinském městě Haivoron, kde Simjon pracoval jako vedoucí fotografické dílny.
Vychovali dva syny a v roce 1975 odešli za svými dětmi do Oděsy. Přestože o povstání v Sobiboru se v Sovětském svazu moc nevědělo, v roce 1963 se Simjon po dvaceti letech setkal s Alexandrem Pečerským a dalšími přeživšími povstání. Setkávali se až do roku 1990, kdy Pečerskij zemřel a Rosenfeldovi emigrovali do Izraele.
Přestože nacisté všechny stopy po táboře Sobibor pohřbili a vysadili zde les, archeologické práce, které začaly v roce 2007, odhalily v roce 2014 přesné místo plynových komor.
Když o tom byl Rosenfeld informován, řekl: „Nemohu uvěřit, že je objevili, nacisté zničili celý tábor. Je těžké si představit, že tam ještě něco zůstalo.“ V průběhu let archeologové objevili tisíce osobních předmětů: prsteny, medailonky, náušnice, šperky, lahvičky s parfémy, lahvičky s léky a kuchyňské nádobí.
Když Simjon Rosenfeld 3. června 2019 zemřel v domově důchodců v Rechovotu u Tel Avivu v Izraeli, bylo mu 96 let a byl posledním známým přeživším Sobiboru.
Upozornění: Všechny níže uvedené názory a komentáře jsou od členů veřejnosti a neodrážejí názory kanálu World History.
Neakceptujeme propagaci násilí nebo nenávisti vůči jednotlivcům nebo skupinám na základě atributů, jako jsou: rasa, národnost, náboženství, pohlaví, sexuální orientace. World History má právo zkontrolovat komentáře a smazat je, pokud jsou považovány za nevhodné.
► KLIKNĚTE na tlačítko ODEBÍRAT pro další zajímavá videa: https://www.youtube.com/channel/UCMkZyKwX-pLboRxgOeJUNCQ/?sub_confirmation=1
#historie
#dejiny
#holocaust
#holokaust
#ww2